Probudil mě něčí křik. Nejspíš babiččin, protože jsem nebyla ve své posteli. Vlastně jsem nebyla nikde po domě - včera jsem usnula v lese. Ani nevím, jak jsem mohla v tom rozrušení usnout, ale stalo se. Vrátila jsem se ospale domů a zasedla ke stolu jakoby nic. Najednou se do kuchyně přiřítila babička a kladla mi otázky tipu kde jsem byla a jak jsi to vůbec představuju opouštět v noci dům a že od teď mě bude zamykat. Skvěle. Tím se má nálada zlepšila. Pomalu mi ale docházela skutečnost. Pořád nemám Elisabeth, ale místo toho mam opuchlé oči od včerejšího pláče, takže sotva mžourám směrem k babi, která ještě stále mluví. Nasnídala jsem se a musela se jí umýt, protože jsem měla všude jehličí a ve vlasech kusy hlíny. Ponořila jsem se pod vodu. A v tu chvíli mě to napadlo - půda. Půda je přece jediné místo, kam jsem se nekoukala a myslím, že tam určitě najdu Elis. Při myšlence na Elis se mi zase oči zalily slzami. Rychle jsem se převlékla a přemýšlela o té správné chvíli. Nejlepší to bude asi po obědě, když babička usne. Netrpělivě jsem teda čekala do oběda, potom do sebe naházela všechno, co mi babi uvařila a šla do pokoje. Co jsem ale nečekala bylo to, že babi neusnula. Vlastně by klidně usnula, ale prý bych zas určitě někam utekla, a tak chce být radši vzhůru. Tím mi sice zabrala trochu času, ale pak jsem na to přišla - pořád dokola jsem před ní zívala a pak jsem jakože usnula. S pocitem, že spím, babička taky usnula, a tak jsem měla konečně volnou cestu na půdu. Dvířka na půdu byly v chodbě u mého pokoje, ale jen tak tak jsem dosáhla na kličku, kterou se spouštěly. Schody, které se vysunuly, zaskřípaly a vznesl se mrak prachu. Opatrně jsem lezla po schůdcích nahoru. Malinko jsem se bez Elisabeth bála, ale odvahu mi dodávala právě myšlenka na Elis. Konečně jsem byla na půdě. Byla to dost tmavá a zaprášená půda se spoustou pavučin a hromadou různých věcí. V rohu půdy stála velká truhla. Byla to taková ta truhla, co v ní většinou v pohádkách bývají poklady, a tak jsem zamířila přímo k ní. Pro moje nadšení tam žádný poklad nebyl. Bylo tam jen nějaké staré oblečení a knihy. Začla jsem tedy prohledávat všechno až mi zbyla poslední krabice. Zhluboka jsem se nadechla a krabici otevřela. A co jsem nenašla - bednu plnou hraček...

(jinak se omlouvám, ale o všední dny, kdy chodím do školy, stíhám psát jen jednou denně :))